Optron
Je jedním ze základních prvků optoelektroniky. Používáme ho na transformaci elektrických a optických signálů. Potřebujeme k tomu zdroj světla, modulovaný elektrickým signálem a fotodiodu, ve které se fotoproud nebo impedance fotodiody mění v širokém rozsahu v závislosti na dopadajícího světla.
Spektrální charakteristiky zdroje záření a fotodiody musí být v optoelektronických obvodech přizpůsobeny. Existence optických a elektrických vazeb podstatně rozšiřuje jejich funkční možnosti. Jako zdroje záření se využívají elektroluminiscenční diody a lasery. Jako fotodetektory (přijímače) slouží fotoodpory, fotodiody, fototranzistory, fototyristory, fotovaraktory a jiné. Ze všech zapojení se nejvíce rozšířily optrony s přímou elektrickou vazbou, přestože na přeměnu informace je možno použít i magnetooptické, fotochemické a jiné jevy.
Optron na obrázku je tvořen párem GaAs luminiscenční diodou a Si-fototranzistorem. Na vstup diody přivádíme elektrický signál, který se změní na optický, detekuje a zesílí se fototranzistorem, na jehož výstupu dostaneme zesílený signál, přičemž jsou oba dva signály spojeny jen opticky, tedy s vysokým izolačním odporem.
Pokud se místo optické vazby mezi prvky optrony zavede elektronická vazba, změní se podstatně jeho funkční vlastnosti. Takový optron může transformovat infračervené světlo na viditelné. Zavedeném zpětné vazby do oprtonu dává nové možnosti optronovým soustavám. Můžeme realizovat kladnou i zápornou zpětnou fotonovou vazbu. Umožňuje to realizovat různými způsoby logické funkce.
Luminiscenční diody
Mohou vyzařovat od fialového světla (z karbidu křemíku) přes viditelné pásmo (polovodičové diody z GaP, GaInP, GaAs) až po infračervěné (GaAs, InP, GaInAs, GaInAsP).
Luminiscenční dioda je tvořená světelným PN přechodem v polovodiči, ve kterém je záření (světlo) vytvořeno rekombinací nosičů elektrického proudu v polovodiči (elektronů a děr) při zapojení diody v propustném směru.