ackoo - učební texty

Stabilizátory napětí

• udržují na svém výstupu konstantní napětí v pokud možno co nejširším rozsahu odebíraného výstupního proudu a dodávaného vstupního napětí.
• Nejjednodušší stabilizátor je lze realizovat se Zenerovou diodou (ZD), u níž se využívá prakticky kolmého kolena závěrné V-A charakteristiky.
• Nastavení pracovního bodu za koleno charakteristiky lze provést obvodem v tomto zapojení:

obr.1

• Výsledný pracovní bod Zenerovy diody na V-A charakteristice  dostaneme jako průsečík zatěžovací přímky a V-A charakteristiky:

• Zatěžovací přímka je množina potenciálních pracovních bodů splňujících rovnici             U₀ = R.I_ZD + U_ZD  , a proto prochází body napětí naprázdno   a proudu  nakrátko.
• Hledání pracovního bodu  probíhá graficko-početní metodou.
• Stabilizátor bez odběru proudu z obr. 1 nemá z praktického hlediska smysl. Reálné situaci odpovídá  schéma :

                                                                 obr.2

• Zatěžovací odpor R_Z představuje obvykle proměnnou zátěž. Z obr. 2 je zřejmé, že       I_R = I_ZD + I_Z.
• Napětí U₀ je prakticky konstantní napětí, takže proud I_R je také konstantní.
• Poklesne-li (stoupne-li) tedy proud I_Z, musí stoupnout (klesnout) proud I_ZD.
• Při velkém poklesu I_Z hrozí zničení ZD nadměrným proudem, při velkém vzrůstu I_Z hrozí posun pracovního bodu pryč z kolena V-A charakteristiky a ztráta stabilizační schopnosti.
• Zapojení na obr. 2 se proto nehodí pro příliš  proměnnou zátěž, ale psíše jako zdroj referenčního napětí.